Co Vám budu povídat - byly to pěkné nervy! Ještě 2 dny před odletem jsem si totiž ležela na kapačkách v nemocnici, protože mě chytly záda. Ano, po 5 letech o sobě daly vědět a zrovna v tu "nejlepší" dobu.. Prognózy doktorů zněly jasně.. Prej aby za mě letěl někdo jiný, když se nemůžu ani hýbat. S tím bych se ale nikdy nesmířila, a proto jsem věřila v zázrak, že mě dají doktoři dohromady a já i přesto všechno odletím! A taky že jo! Ač to zní neuvěřitelně, den před odletem záda povolily, já stihla nabalit extrémní množství teplého oblečení, a my se tak mohli vydat vstříc mrazivému Rusku.
 |
| Dobrodružství může začít! |
Já se těšila jak malá holka, hlavně proto že zase uvidím brášku! Za posledního půl roku jsme spolu byli tak málo, že bych to spočítala na prstech jedné ruky! A kdo mě zná, tak ví, jak mi hrozně chybí!
Po šestihodinovém letu s přestupem v Moskvě jsme konečně přistáli v Omsku. Když jsem se poprvé nadechla sibiřského vzduchu, málem mi zmrzly plíce (podotýkám, že bylo JEN -17°C). A to jsme museli ještě mrznout před letištní halou, protože v ní někdo nechal tašku a s podezřením, že v ní je bomba, ji celou evakuovali. Welcome in Russia! :)
První dny mi trvalo, než jsem si zvykla na časový posun +5 hodin, takže jsem chodila spát ve 2 ráno a vstávala v 11 hodin. Prostě jako doma. Nicméně jsem si řekla, že jsem tady nepřijela spát, ale něco zažít.. Ven jsme se vydali hned první den, když byl Míša na tréninku, a vydrželi jsme venku celou 1 hodinu! A tak jsme chodili ven každé dopoledne, když jsme byli sami doma, a postupně tak zlepšovali náš rekord, který se zastavil na 2,5 hodinách! Dobrý ne? :) Pokaždé jsme se vydali někam jinam, navštívili jsme 4 kostely (v jednom z nich jsme měli štěstí dokonce na křtiny), objevili jsme čtvrť původních dřevěných domků jako z Mrazíka, každou chvíli nevěřícně pozorovali místní dopravu, na místní poště se nám povedlo nohama rukama koupit pohledy i se známkou, prošli jsme se po zamrzlé řece Irtyš a užívali si slunečnou zimu a kupy sněhu jako z obrázků Josefa Lady.
A jako správní hokejoví fandové jsme stihli i 3 domácí zápasy Avangardu Omsk! Neskutečný zážitek Vám povím. Škoda jen, že vítězný byl jen jeden.. Město hokejem žije, takže mají zbrusu novou arénu a celkově zázemí je fakt na úrovni.
 |
| Blázni mají čtvrthodinku :) |
 |
| Náš Miško zvěčněný v aréně - TOP! |
Ale ty nejlepší zážitky jsme prožili spolu, všichni tři... Tady je výčet těch nej:
1. PSÍ SPŘEŽENÍ
V 6 v jednom autě (to je v Rusku úplně normální) jsme jeli za město, kde nás čekalo 5 nádherných hafáků sibiřského husky a kde jsme si mohli vyzkoušet psí spřežení. Byla to fakt jízda. Kluci řídili spřežení sami, já si netroufla, a tak mě táhli na saních. Ani nám nevadila opravdu velká zima! Fotila jsem jak utržená, až mi zamrzl telefon a rozmrzl až v autě, chudák.
2. EXTREME PARK
Původně jsme jeli bruslit, kvůli tomu jsme taky táhli brusle přes půl Evropy. Ale nakonec vyhrály nafukovací kruhy a bobové dráhy. Dobrý bylo, že skoro všechny dráhy končily uprostřed zamrzlé řeky Om (dobře to dopadlo, nepropadli jsme se). Byla ale opět velká zima, a tak jsme řádili hodinu. Víc bychom fakt nedali!
3. LEDOVÉ MĚSTEČKO
Vyrazili jsme až večer, protože všechny sochy byly parádně osvětlené. Nicméně opět pořádná kosa, asi největší, jakou jsme v Rusku zažili - telefon ukazoval -29°C! A mezi ledovými sochami bylo možná i o něco víc.. Ale i přes velký mráz bylo na co koukat. Kluci pochopitelně nijak zvlášť unešení nebyli, ale já se kochala! Prodávali tady i Matrjošky a skoro jsme je vykoupili! A nakonec jsem si odtud přivezla omrzlinu - Míša byl s diagnózou hned hotový: "To nic není, to máš omrzlinu, tu jsem měl taky." Jaký pak copak, že jo :)
Kluci tady mají své vyzkoušené restaurace, které pořád střídají. My jsme vyzkoušeli 3 z nich a musím říct, že jsem byla nadšená! Fakt mi chutnalo. Dala jsem si např. hambáče, rib eye steak, sushi, krevetové závitky a taky jsem poprvé ochutnala tatarák z tuňáka. Nesmím zapomenout na cinnabon, což je dobrota s tunou čokolády nebo karamelem, kterou si Míša zamiloval. Prej to jí pořád!
Vyrazili jsme i do největšího nákupního centra ve městě, nakoupit nějaké dárky, ale taky něco pro sebe :) Musela jsem se krotit, jinak bych se nevlezla do váhového limitu! No ale nekupte to, když je to tak výhodné!!! Na latté za 56 rublů (na naše asi 17 Kč) bych chodila 3x denně!
 |
| Opravdu musíme domů? |
Ale každá pohádka jednou končí. Kdyby mi nekončily víza, asi bych si přebookovala letenku :) Pro mě to bylo obrovské dobrodružství, poznala jsem spoustu skvělých lidí, zažila nové věci a přivezla nové zkušenosti. Už teď se nemůžu dočkat, kam se vydáme příště! Ale už mám něco v hlavě, tak uvidíme :)
Mějte fajn den, Vaše Žany ♡
