Když jsem před nějakou dobou vyslala do světa článek o naší svatbě, vůbec jsem nečekala tak obrovskou vlnu reakcí. Strašně vám za tak krásnou odezvu děkuji, i za všechna milá slova, která se ke mně dostávají ještě teď. A tak jsem se rozhodla napsat pro vás ještě jeden článek na toto téma, tentokrát však o tom, jaké vlastně bylo plánování oslavy té naší nekonečné lásky. A kdo ví, třeba tím i někoho inspirovat...?

S Jožinkem jsme se zasnoubili v roce 2♥15 a rozhodli se vzít až letos. To vše z jednoho prostého důvodu - nechtěla jsem se vdávat zatímco jsem studovala. Zastávám názor, že začít psát novou kapitolu života bychom měli až poté, co dopíšeme tu předchozí. Měla jsem tedy docela dost času naši svatbu naplánovat. A je pravda, že jsem se tomu věnovala opravdu celé 2 roky. V každé volné chvíli. A neskutečně mě to bavilo! 

Asi jako každá holka, která začíná plánovat svatbu, jsem dennodenně sbírala inspiraci. Ať už na pinterestu, instagramu nebo facebooku. Stahovala jsem si obrázky a postupně z nich sestavila koncept naší svatby. Je důležité stanovit si hned ze začátku, jakým směrem by se měl svatební den ubírat. My měli jasno - nechtěli jsme žádnou honosnou svatbu v americkém stylu, s kulatými stoly, květinovými vazbami a dokonalým cateringem. Chtěli jsme pohodovou svatbu v tak trochu boho stylu, všude spousta lapačů snů, v příjemném prostředí.... prostě takovou, kterou si užijeme spolu s našimi nejbližšími.




Vzhledem k tomu, že jsem opravdu hodně tvořivý člověk, veškerou výzdobu jsem si vyráběla sama - přes lapače snů, jmenovky, fotokoutek, dřevěné nápisy, family tree, až po palety plné fotek. Vymyšleno a připraveno jsem měla vše v podstatě do detailu. S finální podobou mi pak pomohla Lucka ze Zaslíbeni lásce, která mi s ochotou v den naší svatby pomohla zrealizovat všechny moje představy. 
















Všechny dekorace ze svatby mám pořád doma a spousta z nich už má i své nové místo. Nechtělo se mi ničeho zbavovat, nějak mi to všechno přirostlo k srdci. Možná někdy...? Nicméně třeba všechny svícny ze starých "zavařovaček", které jsem sbírala po bleších trzích, jsem rozmístila po celé naší zahradě, rozdělovník stojí u jezírka, bedýnky a sukulenty dělají parádu v zahradním domku a rámečky budou viset na naší stěně plné fotek. I spoustu eukalyptu z výzdoby jsem si doma nechala. Ten totiž voní strašně dlouho, i usušený.








S přípravami mi pomáhala opravdu celá moje rodina, hlavně v posledním měsíci. Ale už i rok dopředu jsem s maminkou připravovala třeba dárečky pro hosty - vařily jsme broskvovou marmeládu se skořicí pro holky a zeleninové chutney pro kluky. To jsme nakonec vyměnili za pesto z medvědího česneku, které jsme dělaly spolu na jaře. 



Dát dohromady celé svatební veselí není pro každého, né každého by to bavilo, né každý je ochotný strávit s přípravami tolik času. Ale myslím si, že to za to stojí a alespoň je na co vzpomínat. Když si třeba vzpomenu na to, jak jsme se nasmáli, když jsem dávala dohromady seznam hostů a já se ne a ne dopočítat svatební svíčkové, protože jsem zapomněla na nás dva... ♥